Nácvik čistotnosti
Nácvik čistotnosti
Štěňata bývají od chovatele naučena na čistotu různě, případně vůbec. Pokud jsou odchovávána venku, nemusí vědět, že se doma loužičky nedělají. Jsou-li odchovávána čistě jen v bytě, chovatelé je již většinou začínají učit na noviny či hadr.
Učení štěňat venčit se na hadr se mi zdá dosti nešťastné, štěně pak nechápe rozdíl mezi podlahovým hadrem a perským kobercem, případně jakýmkoli kusem látky položeným na zemi. Takto naučený způsob venčení se špatně přeučuje.
Dost majitelů využívá „novinovou“ metodu. Ta spočívá v tom, že se po celé podlaze, kde se štěně převážně zdržuje, rozprostřou noviny. Postupně se tato novinová plocha zmenšuje a později přesouvá blíž k venkovním dveřím. Je to však zdlouhavé a vlastně nejprve štěně učíte, že venčení na novinách je správné a pak ho přeučujete, že venčení venku je správné. Podle mého názoru a zkušeností je nejlépe, pokud v době pořízení štěněte máte alespoň týden volna a můžete se štěněti věnovat defacto 24h denně. Potom jen stačí štěně sledovat a ve správnou chvíli ho dát ven, ať udělá louží nebo hromádku venku, a za to ho hodně pochválíte, jak slovně, tak pohlazením a je dobré, když dostane i pamlsek. Při této kombinaci to štěně brzy pochopí.
Musíte mí na paměti, že štěně potřebuje čůrat vždy, když se probudí, po žrádle a po hře.Dalo by se tedy říct, že téměř neustále... Nejlépe je se štěnětem chodit ven každé 2 - 3 hodiny (pokud zrovna nespí). Ze začátku je lepší štěně ven vynášet v ruce, při čekání třeba na výtah by tu dobu nemuselo vydržet a zbytečně byste si kazili výchovu. Po schodech by štěňata neměla moc chodit alespoň do půl roku stáří, ale záleží i na plemeni.
Venčení stačí jen krátké, štěně v tu dobu ještě nepotřebuje žádné dlouhé procházky, to si nechte, až bude mít štěně více síly. Pokud vidíte, že štěně „zadřeplo“ a chystá se vykonat potřebu, je dobré si vymyslet nějaký povel a ten opakovat vždy, když štěně potřebu koná a poté ho řádně odměnit. Pokud budete důslední, štěně se to brzy naučí. Velice se mi osvědčilo používat tento způsob i nadále, venčení na povel určitě využijete například před výstavou, zkouškou či soutěží.
Pokud štěně udělá loužičku doma a my ho přitom nepřistihneme, nikdy ho za to netrestáme. Štěně si totiž trest s vykonáním potřeby již nespojí. Krčí-li se přitom, když louži objevíte nebo vypadá provinile, je to jen proto, že jste změnili chování, křičíte na něj a hrozíte mu. Pokud vám při vytírání louže jde asistovat můžete mu dát povel „fuj“ a jemně ho prstem klepnout přes čenich. Pokud se štěně teprve chystá, že udělá louži nebo hromádku, tak na něj zostra křikneme „fuj“ (či něco podobného) a rychle štěně zvedneme do vzduchu, klidně i za kůži, bude to mít větší efekt. V pozici, ve které jsme ho zvedli ho vyneseme ven, cestou na štěně nemluvíme ani si ho nehladíme. Venku ho dáme na trávu, dáme povel na venčení a pochválíme ho, jakmile potřebu venku vykoná.
Nepleťte si konání potřeby se samovolným únikem moči při podřizování. Dělají to submisivní štěňata (to jsou ta, která jsou většinou více bázlivá a rozhodně vás berou jako autoritu a podřizují se vám), většinou to je ve chvíli, kdy ke štěněti dojdete a začnete si ho hladit, štěně se buď přikrčí a zaujme podřízenou pozici a aby ještě více dokázalo svoji podřízenost uvolní pár kapek moči (někdy i víc), případně si lehne na záda, odhalí hrdlo a břicho a také může uvolnit pár kapek moči, což je naprostá podřízenost a v této poloze mu nikdy nesmíte ublížit. Některá štěňata mohou uvolňovat moč i když jsou nad míru rozrušena, například při vítaní, když skáčí a vrtí se. Za toto uvolňováni moči štěně nikdy netrestáme. Pokud nám toto štěně dělá, tak omezíme jeho vítání, nechodíme k němu první my, ale necháme jeho dojít k nám a pohladíme si ho až tehdy, když už se trochu srovnalo s pocitem, že je tak blízkou vůdci, který mu však nechce ublížit. Někdo dokonce vůbec nedoporučuje hladit psa, pokud se před vámi podřizuje a je v pozici na zádech s odhaleným hrdlem a břichem. Tím, že si štěně v této poloze budete hladit, v něm upevňujete podřízené postavení a štěně pak nemusí získat takové sebevědomí. Je to však rozhodně lepší, než mít doma dominantního psa, který se snaží být vůdcem smečky. Pokud takovémuto štěněti chcete zvednout sebevědomí nechte ho na sebe skákat. Pes si dodá více odvahy a bude vyrovnanější.
Problém však je, že skákající pes není příliš ideální a hlavně nerozlišuje jaké oblečení má právě páníček na sobě. Toto skákání se pak i špatně odnaučuje, musíte přitom postupovat velmi opatrně, odnaučování musí být pozvolné a nenápadné. Musíte mu skákání znepříjemnit, ale přitom ho za to nesmíte trestat, ani slovně. Když na vás chce vyskočit, tak se třeba otočte nebo mu nastavte koleno. Pokud je na vodítku, tak se doporučuje si ho přitáhnout co nejvíce k tělu, což bude po chvíli psu taky nepříjemné a měl by s tím postupně přestat. Vy se však při tom musíte tvářit, že je vše v pořádku. Naopak pokud po vás štěně skáče z "rozežranosti", tak ho při tom klidně okřikněte a jinak postupujde stejně. Pokud už štěně trochu poslouchá, tak mu hned při náznaku skákání dejte povel k sednutí, nechcte ho zklidnit a až poté si ho pohlaďte.